Repo sazba je jedna ze tří úrokových sazeb stanovovaných Českou národní bankou. Dalšími jsou diskontní sazba a lombardní sazba.
Je využívána při tzv. repo operacích, tedy finančních operacích na trhu, jejichž prostřednictvím např. Česká národní banka reguluje množství peněz v oběhu. Centrální banka od bank stahuje přebytečnou likviditu a naopak jsou jim předávány cenné papíry, které se později České národní bance vrací, a to za zapůjčené finanční prostředky navýšené o dohodnutý úrok. Repo sazba je pak stanovena jako maximální možná sazba tohoto úroku. Jedná se o dvoutýdenní úrokovou sazbu (2T repo sazba), protože základní doba trvání repo operací je 14 dní.[1]
Sazba se obvykle udává v jednotkách % p.a. Termín „repo“ je zkratkové slovo za anglické „repurchase“.
Od výše repo sazby se také od 28. dubna 2005 odvíjí výše zákonných úroků z prodlení (do té doby se odvíjela od diskontní sazby). Ty byly totiž nastaveny tak, že odpovídaly repo sazbě stanovené pro poslední den kalendářního pololetí, které předchází kalendářnímu pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů.[2] S účinností od 1. ledna 2014 platí nařízení vlády č. 351/2013 Sb., které v § 2 stanoví: „Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.“
Výše úroku pomocí repo sazby při vymáhání pohledávek (např. exekucí) se od 1. července 2010 nemění (úroková sazba je stanovena na začátku vymáhání a zůstává neměnná i při změně repo sazby ČNB).[3]